Dnes je to přesně rok, co se náš kamarád Přéma vydal na svůj poslední let...
No... přesně takhle bys se to dalo říct, ale to zní moc tragicky. Já věřím, že si ten zmetek tam někde nahoře lítá pořád. Dává si tam ty svoje brambory (rum) nebo čaj se slivovicí a k tomu se nám všem směje s tím jeho: "Jo jo, život je boj" a přitom tam má určitě termiku o hodně lepší než kdy tady dole.
Přéma byl (je a bude) skvělý kamarád a taky inspirativní člověk, naučil mě hodně věcí, jako např.:
- světové strany
- že to, co během letu pípá se jmenuje Variometr a když se na to zeptám pošesté tak se to pořád jmenuje Variometr
- že se člověk může někdy pořádně opít i z čaje
- že když se ve vzduchu točíme doprava, tak se fakt točíme doprava a je zbytečné se ptát: "Jak poznám kam se točíme?"
- že pořádné kafe není to instantní
- že když člověk usne v hospodě, tak se pak ráno nemůže divit že má na těle nakreslený nějaký obrázek
- že stolní fotbálek může být někdy opravdu skvělá zábava (někdy i zábava na hodně dlouho, pokud hrajete slowbálek)
- že během jízdy v autě nemám moc mluvit, jinak taky můžu skončit venku
- poslední a nejdůležitější: člověk by měl mít (s prominutím) koule na to, jít si za svým snem
Dneska je 13. 3. a já mám číslo třináct tak ráda, odjakživa to bylo moje šťastné číslo. Od loňského roku jsem o tomhle čísle ale nepřemýšlela moc s láskou. Takže ne, pořád je to moje šťastné číslo, to že si zrovna třináctého někdo odletí přeci neznamená, že tím opustím své šťastné číslo, že jo?
V souvislosti s třináctkou jsem ještě někde vyhrabala jeden pěkný zápisek ze srpna roku 2013 (shodou okolností to bylo taky třináctého):
„Běžela jsem s Přémou a bylo to super. U rychlejších úseků se ani nezadejchal a já funěla jak parní lokomotiva. Pak mě bolela levá půlka zadku.“
Ano, i takové byly naše společné běhy. Už vám přesně nevím, co jsme běželi že to tak odnesla půlka mého pozadí, ale určitě to bylo něco záživného :-)
Nu což, změníme téma zpět k létání... Tady máte pro inspiraci moje oblíbené video s paraglidingem:
Přemýšlela jsem nad tím, jestli dneska za Přému zapálit svíčku... jak se to obvykle dělá. Ale ne, pamatuju jak mi ve Špindlu vždycky svíčky sfoukával, ani teda nevím zda je prostě neměl rád anebo věděl, že já jsem sama o sobě dost nebezpečná, natož s ohněm.
Takže mám jiný nápad, pokud si chcete dneska připomenout toho našeho Přemka, tak si dejte rum nebo víno (popř. čaj se slivovicí), mrkněte venku na mraky a popřejte mu šťastný let :)
Obdivuju, s jakou lehkostí a láskou dokážeš už rok "poté" psát a vzpomínat. Mě to nešťastný datum teprve čeká, shodou náhod se od toho tvého liší jen zrcadlově - místo 13 je to 31. A mě to teda rve den za dnem, minutu za minutou pořád na kusy... svíčky ovšem nepálím, protože to bych připustila, že se to vážně stalo... Fotky jsou to nádherný, tohle je jeden ze sportů, k nimž se nikdy neodhodlám :-)
OdpovědětVymazat