Šestý týden

Pondělí, 16. 2.

V pondělí ráno jsme klasicky vyrazili do bazénu, dnes ale jen technika, příprava na zítřejší plavání v oceánu. Nacvičovali jsme plavání v draftu, obeplavání bójky (otočka o 90° to mi zatím moc nejde...), sledování směru. Odpoledne už jsem jen pracovala, žádný trénink, jen relax po včerejší dlouhé jízdě.

Plavání - 1 km

Úterý, 17. 2.

Ráno jsme vyrazili na kolech směr krosový běžecký okruh. Cestou projíždíme kolem největší diskotéky v dané oblasti, která byla včera poprvé otevřená. Venku bylo spoustu lidí v maskách na ulici, za nimi však několik policejních aut. Asi "dobrá" párty. Po běžeckém tréninku valíme do kavárny na kafe a zákusek, posilnění před plaváním. Dnes nejsou tak velké vlny jako předtím, takže se těším až si zaplaveme. Rozdělujeme se na dvě skupiny, ti co jsou si ve vodě jistí a ti, co moc v otevřené vodě neplavali. Samozřejmě se vrhám do té první skupiny, i když v otevřené vodě si moc jistá nejsem, ale chci plavat, takže nejde jinak. Na začátku překonáme pár větších vln a pak už je moře klidnější. Akorát fouká studený vítr a moře je jedna velká ledárna. A to tak, že nám po chvíli umrzá obličej. Snažíme se tedy pořád plavat, Laura vždy jen řekne nějaké rychlé pokyny (u toho jí zamrzá pusa, je to docela sranda) a plaveme zase statečně dál. Zkoušíme si sledování směru, drafting za chodidly a vedle plavce (zároveň zjišťuji že jedna strana je lepší jak ta druhá) a pak už valíme ke břehu. 

Skupinová. Foto: Tri Training Harder.

Odpoledne vyrážíme na kole směr Barranco de Velho, jedu s rychlejší skupinou. Je nás celkem osm, střídáme se ve vedení a je dost silný protivítr. Když jsem vepředu pelotonu tak nastává dokonce i situace, kdy na rovině šlapu do pedálů jak kůň a tepovku mám 170! Přitom mi přijde, že jsme pořád na místě a vůbec se nepohybujeme dopředu... Tomu říkám pořádný trénink :-) Nahoru nejedeme obvyklou trasou, ale přes São Brás de Alportel, je to trochu delší a kopce trochu větší. Asi jsem unavená už z toho začátku, vůbec mi to do kopce nejede, jeden z trenérů mě kontroluje zda jím, ani to mi ale moc nejde. Cítím se fakt hrozně. Dokonce ani nezpívám jako obvykle. V kavárně v Barrancu si dáváme pauzu na kafe a zákusek, potom je mi trochu lépe, stejně je to ale dlouhá cesta domů. Jeden z trenérů mi dává instrukce na zítřejší běh, že prý si to mám zkrátit. 

U večeře jsem zticha, jídlo mě vyčerpává, stejně jako mluvení. 

Běh - 7.4 km
Plavání - cca 1 km
Kolo - 80 km


Středa, 18. 2.

V bazénu ráno trénujeme hlavně techniku, to mi hodně pomáhá, na konci zkoušíme plavat 50m rychleji ale ne na maximum, pořád kontrolovat techniku. Plavu tak, abych pořád dýchala na obě strany (takže ne na max) a je z toho 44s, takže osobáček. Super, tak se mi to líbí. Na technice je ale zapotřebí pořád pracovat, hlavně tyto nedostatky:

• poloha dlaně - pořád mi jde dlaň nahoru, minimální sklopení.
• okamžitý záběr - vždycky čekám na NĚCO, hezky ruku protáhnu do dálky, ale tím zbytečně ztratím rychlost
• loket - pozice paže při záběru
• záda - ramena mám dopředu a hrbím se, občas si to uvědomím a hned mám hezčí polohu ve vodě

Je dost věcí na zlepšování, zatím se ale pořád zrychluji, takže jsem ráda, svůj závazek mít v červnu padesátku za 40s možná i splním :-)

Po bazénu si dávám jen menší svačinu a po chvíli vyrážím běhat. Už na začátku je jasné, že to dneska moc nepůjde. Nakonec si místo 40min běhu dávám jen něco přes půl hodiny, i tak trpím a čekám kdy uvidím svou sváču znovu. Před barákem potkávám triatlonistu z našeho závodního týmu, který při pohledu na mě jen řekne: "Ani se nebudu ptát jak to šlo, vypadáš hrozně." Je načase si přiznat, že den volna od tréninku taky někdy potřebuji. Nejsem holt superžena. 

Odpoledne vyrážím na masáž. Všechny ženské v naší firmě jsme k Valentýnu dostaly masáž ve vedlejším hotelu v jejich Spa. Vyrážím tam s nejasnou představou, nakonec s recepční vybíráme Balinéskou masáž. Masérka je o dvě hlavy menší jak já, nejprve si mám lehnout na lehátko na břicho. Ona taky skáče na lehátko a celou svou vahou mě začíná zpracovávat, je to zajímavý zážitek - pak už teda mě masíruje normálně... Nejprve jsem si neuměla představit být devadesát minut jen tak v klidu, ale šlo to a bylo to naprosto super. Po masáži mě čekal kořeněný čaj a ovoce.

Jsem jak vyměněná, masáž pomohla a zítra mám den volna od tréninku.

Spa v hotelu. Foto: RK

Občerstvení po masáži. Na talířku nejsou hranolky, ale ovoce :-)

Večeři máme jako každou středu mimo naše centrum, v restauraci, ale tentokrát v jiné než obvykle. Fakt strašně moc bych si chtěla dát pizzu, ale cítím že moje tělo si žádá pořádné jídlo. Dávám si rybu! To ne že by pizza nebyla pořádné jídlo :-) V porovnání s lososem, rýží se špenátem a vařenou zeleninou to ale pořádné jídlo není. Naši kuchaři mají radost, že aspoň občas jím rybu. Po jídle se vracíme domů, žádná irská hospoda, ani na to pití neměl nikdo energii.

Plavání - 1.9 km

Běh - 6.1

Čtvrtek, 19. 2.

Den volna od tréninku. O to víc jsem pracovala. Odpoledne jsme vyrazili zase do vedlejšího hotelu na bublinky a páru se saunou. Tohle chtělo moje tělo. Den volna se někdy fakt vyplácí i když si tento fakt nechci přiznat...

Pátek, 20. 2.

Ráno vyrážíme do bazénu, konečně dávám svých 20x 100m, poprvé se u toho cítím jako plavec. A je to moc dobrý pocit. Po bazénu jedu na nákup se Scottem a Lynn, potřebuju sehnat sluchátka. Ve městě si dáváme kafe a (jak jinak) Pastel de Nata.

Těším se na odpoledne a kolo. Když si v naši garáži beru tu svou Zivu (moje kolo), tak mi přijde že jsem na ní nejela věčnost a přitom to byly jen dva dny. Jedeme klasickou úvodní projížďku s novými klienty, zastavujeme na kafe v Benafimu a dávám si opět svůj oblíbený Pastel de Nata. Ten den druhý... Jo jo, na těch jsem závislá :-)

Večeře - zase ryba! Naši doma by na mě byli pyšní.
Dneska si dělal Scott srandu z naší vlajky, že prý je černobílá a s kostkama, tak jsem v našem společném apartmánu vyvěsila českou vlajku aby byla pořád na očích :-)

Plavání - 2.7 km

Kolo - 49.3 km

Běh - 6.1 km

Sobota, 21. 2.

Ráno se budím v šest, jeden host odjíždí v 7:30, vím že takhle rychle se nedokopu k běhu, takže jen zevluji v posteli. U toho zevlování poslouchám hudbu a nacvičuji si kraulový záběr. Asi si teď říkáte že jsem magor. A asi máte pravdu. 

Po rozloučení se s hostem vyrážím běhat. Jen lehčí běh, 6-8 km, ze začátku to vůbec nejde, pak se to trochu rozběhá.

Odpoledne jedeme na kole do bazénu, tam zase trénujeme techniku - svazování kotníků, plavání s ploutvemi, packami atd. Hned při prvním plavání s ploutvemi chytá Jon křeč do obou hamstringů, naštěstí už je skoro na konci bazénu. Řve u toho jako tur, my ostatní se bráníme smíchu (vím, není to moc sportovní, ale vypadal u toho fakt vtipně) a jeden jediný člověk se směje nahlas, jeho manželka. 

Plavání - 2.2 km

Běh - 7.2 km

Neděle, 22. 2.

Tentokrát nejedu do Monchique, ale směrem ke kopcům do Californie. Řeknu vám, sedět v neděli v osm hodin ráno doma a psát tento blog je hodně divné. V tu dobu už bych normálně byla na cestě do Silves...
Dělíme se na tři skupiny - jedna jede Monchique, druhá kopcovitou delší trasu a třetí skupina delší trasu, méně kopcovitou. Jedeme proti větru, je to zase dost namáhavé, jízda proti větru je pro mě snad nejvíc vyčerpávající. Dokonce i z kopce šlapeme jak zběsilí, ale moc se dopředu neposouváme.

Řeknu vám, jet na kole a natáčet video nebo fotit, to je fakt vyšší dívčí. Druhý pokus o video a natočení hezkých skal v dáli už mi tak hezky nevyšel...

Nějak jsem si nevšimla, že je tam odbočka a že se mám věnovat brzdění :-)

Cestou stavíme jen na kafe, žádný oběd, však taky nemáme takovou kilometráž jako normální neděli. Kopce po cestě jsou ale poctivé...

Šlapat do kopce a fotit, to je taky umění :-)

Doprava to vede do Californie, tam jsme ale nejeli.

A teď už jen z kopce jo? 

Tak ještě do kopce...

Doma se převlékám, ale běhat se mi FAKT nechce. V kuchyni to krásně voní, ale Scott mi oznamuje, že si sváču zasloužím až po běhu, takže prostě vyrazit musím. Ze začátku se to rozběhne docela dobře, nohám se běhat chce, ale brzy mi začne být fakt hrozné teplo a fakt trpím. Doběhnu k pláži jak jsem chtěla, ale je to jedno velké utrpení. Cestou zpět si říkám, že čím víc trpím při tréninku, tím lepší to bude při závodě. Ještě hodinu po doběhu vypadám jako velký červený Lobster :-)
Radši tedy vyrážím za regenerací znovu do vířivky. Tu jsou nějaké další fotky se slunkem...

Výhled na golfové hřiště. Vzadu oceán.

Kolo - 76.4 km
Běh - 12 km

No a protože mám jednoho otravného kamaráda, který chce vědět počet odtrénovaných hodin, tak zde je souhrn za tento týden:

Plavání: 6:30

Kolo: 8:45

Běh: 4:15

Celkem tedy 19 a půl hodin.