pondělí 16. února 2015

Pátý týden

Pondělí, 9. 2.

Ráno v bazénu trénujeme techniku. Po bazénu je v plánu zase lekce dovedností na kole, těch není nikdy dost takže jedu s ostatními. Zatáčky už beru docela rychle, jen to brzdění mi ještě zas tak lehce nejde. 
Odpoledne už jen práce a zase práce...

Plavání - 1.2 km
Kolo - 17 km (do bazénu a zpět domů)


Úterý, 10. 2.

Dnes je to přesně měsíc od mého příjezdu! :-)
Jelikož jsem pošuk na tabulky a statistiky, tak zde je souhrn kilometráže za první měsíc: 
  • Plavání: 12. 5 km
  • Kolo: 1187.5 km (+ 54 km na kole různě do bazénu apod.)
  • Běh: 125 km
Jak je vidět, tak nejvíc vede kolo, plavání jsem musela na jeden týden vynechat kvůli mé slavné srážce se značkou a běh poněkud taky vázne. 

Zpět k dnešnímu dni...
Ráno jedeme na krosový běžecký okruh. Po rozklusání běžím se Samem, 2x 1km na tempo 5:35, jsem ale vodička na dvě věci, protože první kilák běžíme 5:21 a druhý 5:15, jenže když Sam ještě mohl tak proč bych ho držela zpátky, že jo? Počasí nám dneska moc nepřeje, chčije a chčije. A to celý náš běh.

Po běhu jedeme na kolech do kavárny na kafe a Pastel de Nata, těším se do vody, jen ještě moc nevím co mě tam čeká... Když si převleču plavky, tak mi Alan říká, že si mám na sebe vzít rovnou i neopren. Směju se tomu a myslím si, že si ze mě dělá srandu. Ale ne, venku je zima a prý je nutné: "Preheat the oven". Aha, tak jo. Soukáme se všichni do neoprenu a v tom pak jedeme i na kolech k pláži - je to jen kousek, ale i tak to vypadá dost exoticky, ostatně jak můžete vidět na fotce s Willem.

Vždy připraven. Foto: RK.


Povšimněte si prosím že Will má na sobě běžecké boty, neopren, plaveckou čepici a brýle. Takhle se pozná pravý triatlonista - připraven na všechny tři disciplíny naráz!















Když dorazíme k pláži tak mě nadšení na plavání přejde. Jsou tam vlny jak... kráva. Jinak se to ani popsat nedá, neumím si ani představit tam stát, natož v tom plavat. Moc jsme toho ale nenaplavali, spíš tedy nic, cca 200m a to nás unášel proud kamsi do Albufeiry, takže jsme se učili podplavávat vlny a další různá cvičení.
Odpoledne vyrážíme na kolo, tradiční trasa v úterý, Barranco de Velho. Jedeme v malé skupině, celkem čtyři stateční. Je docela hnusně, pod mrakem, ale naštěstí neprší. Než vyrazíme na kolo, tak zjišťuji, jaké počasí je v Liberci. Čtyři stupně. Aha, jsem ráda za tohle naše počasí tady. Střídáme se ve vedení skupiny po směru hodinových ručiček každých 15 minut, jedeme vždy dva vedle sebe, takže to znamená, že každý je vepředu celkem 30 minut. Je docela silný vítr proti nám, takže jsem docela vyčerpaná už než dojedeme do Loulé a to nás čeká stoupání do Barranca. K tomu si ještě přičtěte že jsem zapomněla jíst a je jasné, že v kopci jsem docela trpěla. Dokonce jsem byla i zticha. A to je vždycky blbé znamení. 
Nakonec se ale všichni nějak doplazíme do Barranca, informuji Sama, že už jen krátký kopeček a jsme v kavárně. Už jsme skoro v kavárně, když najednou Sam při stoupání zavadí o Alanovo zadní kolo a padá na zem. Odhazuju kolo a už se chci vrhat pro Sama (samozřejmě jsem zapomněla na všechna naše bezpečnostní školení), Alan velí: "Stay off the road!" 
Jasně... 
1. pravidlo: myslet nejprv na svou bezpečnost - a nevrhat se okamžitě do silnice, 
2. pravidlo: poslouchat kouče, který je ve velení - takže zůstat na kraji a čekat, 
3. pravidlo: až po tomhle všem něco jednat.
Sam se drží za ruku ale je v pořádku, v kavárně si dáváme horkou čokoládu (čokoláda je totiž nejlepší první pomoc) a chlapi si dávají také hranolky. Cestou dolů jedeme opatrně a tou samou trasou, protože jinou trasu bychom do tmy nezvládli... 
Večer zase trochu taky někdy pracuji. Zde se nabízí trocha vysvětlení co to vlastně dělám. Moje práce je hlavně práce s počítačem - plán transportu klientů, zajištění pokojů s recepcí, tisíce emailů, objednání kol z půjčovny atd. No a když tohle všechno zvládnu, tak vyrážím na vyjížďky s našimi hosty. Hlavní práce je ale ve čtvrtek, kdy vítám nové klienty a zároveň se loučím s těmi, co odjíždějí...  

Plavání - 0.2 km
Běh - 3 km


Středa, 11. 2.

Brzy ráno jsem se rozloučila s jedním hostem. Pak běh, měla to být první fáze, ale na tu druhou už nějak nezbývaly síly a říkala jsem si, že někdy musím být i rozumná a dbát na signály svého těla. Po cestě od hotelu mě míjí ti moji trenéři s klienty, jedou na trénink do bazénu a jen slyším: "Watch the sign!" Jo jo, tohle mi už asi zůstane až do konce pobytu :-)

Po běhu rychle něco sníst, vyřídit emaily a můžeme se vydat na Road trip se Scottem a Lynn. Nejprve tedy bloudíme už v Loulé, to asi tím že mě mají s sebou :-) Pak cesta do Barranco de Velho a dál přes Capocho, kde zastavujeme a prohlížíme si místní muzeum. Dohromady vypadáme jako taková rodinka na výletě, akorát to pro Portugalce musí být trochu matoucí, Scott a Lynn s nimi konverzují v portugalštině a mě to pak překládají do angličtiny. Po zastávce pokračujeme dál, máme v plánu dát si oběd v městečku Ameixial /čti: Amejšial/. Zpočátku tam nenacházíme žádnou restauraci, jen jakési malé bistro plné místních lidí. Scott a Lynn mi vysvětlují, že to je jejich tradiční jídelna s jedním menu na ten daný den a místní farmáři a dělníci se tam chodí najíst. Objednáváme si tedy to co oni, s vegetariánskou verzí pro mě a Lynn. K tomu nám dávají litr (!) vína, že prý k obědu je normální pít víno, jako předkrm jsou čerstvé olivy, chléb a máslo. Oběd je vynikající, pak si ještě musíme dát kafe - to je taky místní tradice, po obědě si dát malou kávu, akorát si to člověk musí osladit, protože jinak je to fakt strašně silný. 
No a protože mám pořád na něco chuť, tak si pořizuji Kinder vejce a tam se zrodila nová hvězda mého blogu...
Dovolte abych vám představila lachtana jménem Ameixial!

Ameixial. Foto: RK.

V pozadí fotky s lachtanem je strom. Není to ale jen tak obyčejný strom. Napadlo vás někdy odkud se bere korek? Jestli ne, tak je nás víc, já jsem o tom teda nikdy ani nepřemýšlela. Korek je kůra z jednoho stromu, druh dubu, jmenuje se: Cork oak, v portugalštině: Sobreiro. Kůra se bere každých devět až deset let. Jakmile strom oloupají, tak napíší který rok kůru vzali, aby pak věděli kdy můžou vzít znovu. Je to prý snad jediný druh stromu, který po sundání kůry nezemře.

Korková kůra. Foto: RK.

Strom a já. Foto: Scott. 

Amexial. Foto: RK.

Strom, Amexial a Lynn. Kůra vzatá v r. 2014. Foto: RK
Panoramata. Foto: RK.


In the middle of nowhere. Foto: RK.




Road trip byl skvělý, projížděli jsme městečky, které nebyly ani v mapě, ale všude byla nádherná silnice. Trochu odlišné od ČR, tady v Portugalsku máte i v zapadákově máte silnici jako novou.













Cestou jsme dojeli i do Kalifornie...



Večer jsme se vydali do restaurace a následně do irské hospody, tentokrát ve vší počestnosti a bez tancování na stole.

Kolo - 71.8 km
Běh - 6 km



Čtvrtek, 12. 2.

Práce, samá práce. Vítání hostů, loučení se s hosty, hlídání pokojů a vůbec všeho.
Při čekání na hosty jsem si pročítala program Algarve na únor. Jen tak koukám, co se kde děje a najednou vidím... Jablonec, República Checa! A ještě Boleslav a ještě jednou Jablonec.



Po dopoledni prokecaném v angličtině jsem byla moc ráda za hovor v češtině. Někdy je to přemýšlení fakt vyčerpávající. Odpoledne jsem se vydala běhat, jen takový kratší výklus pro potěchu duše a protočení nohou. Večer poprvé hrajeme Dobble s Lynn a Scottem.

Běh - 5.2 km



Pátek, 13. 2.

Ráno po snídani usínám u knihy, to bude "super" plavání... Cesta do bazénu mě ale probere, je totiž hrozná zima, dokonce i auta jsou namrzlá. Celkem v bazénu obsadíme 4 dráhy, to je zatím náš rekord, 2 padesátky a 2 pětadvacítky. Po rozplavání mi Alan říká, že s Willem budou plavat 20x 100m v tempu CSS testu. Tak jo, přidávám se, proč ne. Nakonec ale dáváme "jen" šestnáct stovek.

Lynn a Ameixial. Foto: RK.



Pak nějaké vyplavání a valíme to na kole domů.
Doma práce na počítači a pak je konečně čas na kolo!
Na kole se dělíme na tři skupiny, jedu s Philipem v druhé, i tak jedeme pomalým tempem. A to mi docela vyhovuje, nechci se nijak uhnat když se blíží neděle. Jeden host mi při stoupání do kopce najednou jede v příkopu, v odvodňovacím kanálu... Koukám co se děje, vzápětí je zpět, že prý řadil a zapomněl sledovat cestu. No fajn, radši na něj dávám pozor a hlídám taky jestli dostatečně pije a jí. 
V Benafimu stavíme na kafe a Pastel de Nata.

Lachtan. Foto: RK.
Doma se dozvídám, že mi vymysleli nové jméno. Jelikož mám ráda Pastel de Nata, tak bych se prý měla jmenovat Pastel Re Nata :-)

Po kole si jdu ještě zaběhat, celkem 8 km, z toho 6 km svižněji. Přesně na vzdálenosti 4.4 km ale musím přejít do chůze. Běžím přírodní rezervací a v cestě mám stádo ovcí a koz. Naprosto parádní zážitek, slunko zapadá, já kráčím na straně cesty proti stádu, ovce a kozy zvoní zvonkama, na zádech některých se vezou ptáci a jehňata přede mnou utíkají...

Bazén - 2.4 km
Kolo - 49.4 km
Běh - 8.2 km


Sobota, 14. 2. Valentýn

Ranní odtučňovací běh nalačno při východu slunka. Šlo to pomalu, ale na co bych se honila dneska když zítra je to hlavní - Monchique!
Po běhu zase práce a když už padám hlady tak přijde Will že se teda můžeme vrhnout na výměnu řetězu u mého kola. Nakonec se s kolem patlám více jak hodinu, všechno umýt, vyleštit, rozebrat kladky, promazat, ošudlat kazetu aby zase vypadala nově a je hotovo na zítra.

Odpoledne vyrážíme se Scottem a Lynn na karneval do Quarteiry. Naprosto úžasný karneval, jednotlivé vozy byly tažené... traktory! Řeknu vám, kam se na takovýhle karneval hrabe Rio, bylo to naprosto dokonalý :-)
Jste připraveni na hromadu fotek? Tak jdeme na to.

















Muž uprostřed... Co může být lepšího než čepice s prsama? :-)

Mezitím na druhé straně...

Video nakonec jako bonus... (Jestli chcete vidět polonahé baby, tak přejděte rovnou na čas 4:20)

https://www.youtube.com/watch?v=lEQr-FzaO20&feature=youtu.be



A protože je dneska Valentýn, tak měli hosté na pokojích malé překvapení...

















Dneska odtrénováno:
Běh - 6.5 km



Neděle, 15. 2. Monchique!

A je to tu zas! Můj oblíbený den...
Ráno si dávám snídani, menší než obvykle, protože na snídani potřebuji minimálně hodinu a půl čas před výkonem a to jsem neměla. Velká chyba. Celé dopoledne bojuji s žaludkem a hladem, zároveň ale nechci jíst moc. Normálně mi stačí sníst jen něco malého než dojedeme do Silves, dneska ale jím banán, sušenky, plátek Banana bread a stejně cítím jak se mi kroutí žaludek hlady. Pohromadě jedeme do Silves. Počasí nám nepřeje, je hnusně, prší, pak pod mrakem a je silný vítr. V Silves stavíme a dávám si kafe a Pastel de Nata, tedy to jen díky Dannymu, který si nekoupil ten poslední kousek zákusku a solidárně mi ho přenechal. Ze Silves pokračujeme ve třech skupinách, nejrychlejší grůpa jako první, jedna skupinka kratší trasu a prostřední je naše dámská jízda s Shiz a Fionou. Poprvé mám na starosti svou skupinu, jako kouč. Jen doufám, že se někde neztratíme... Jedeme si na pohodu, není kam spěchat, čím víc se člověk unaví po cestě do Monchique, tím hůř bude snášet časovku.
Dámská jízda. Foto: RK

Ameixial. Foto: RK.

A bláznivý lachtan ještě jednou. Foto: RK.

S Fionou. Foto: Shiz.

Před Monchique se snažím trochu zlepšit atmosféru a békám jeden song za druhým (s dramatickými pauzami na hluboký nádech). Zde je výběr mého dnešního repertoáru:
Myslím, že baby byly rády, že jsme se konečně dostaly do Monchique a byl ode mě chvíli klid :-)
Časovku nakonec nejedu na čas, tedy na čas ano, ale jen jako doprovod s Fionou. Byla to další nová zkušenost a dost mě to bavilo. Akorát to počasí bylo hrozné, čím výše jsme byly, tím větší byl vítr, a tím více jsem Fionu hecovala. Rozjela to parádně, ubezpečovala jsem ji, že to bude určitě čas pod 40, v půlce bylo jasné, že to bude ještě lepší, trochu jsem ji navnadila na čas pod 35, Fiona se nechala vyhecovat: "Yeeeah, let´s go for it Renata!" a tak jsme to valily co se dalo. Nakonec měla krásných 32:57! V podmínkách které dneska byly to je skvělý čas. Nahoře jen rychle obléknout a hned dolů, do tepla a na jídlo. Tentokrát jsem chytřejší než minulý týden a nedávám si žádnou přílohu, jen malou omeletu se sýrem a spoustu zeleniny. Dobrý plán, cestou zpět mi není zle. Zpět jedeme samy s Fionou, Shiz jede s rychlejší skupinou. Kupodivu se neztrácíme ani cestou domů, což je překvapení i pro mě. Cestu jsem jela několikrát a všechny křižovatky znám, jen nevím jak jdou přesně za sebou, tak jsem z toho docela nesvá. A když mi zvoní telefon, tak si říkám, že to není moc dobré, protože mi sem nikdo nevolá, to musí být něco urgentního. Volá jeden z koučů, že je v Paderne objížďka kvůli karnevalu. Ajajaj, jiná cesta, to bude průser. Nakonec na nás čeká u odbočky, takže víme kudy, jen mi ta moje Fiona už trochu uvadá, takže je můj záměr nikde nezabloudit a dostat nás co nejrychleji domů. Nakonec se daří, fotíme poslední selfie a valíme do svůj pokojů.



Před naší tabulí slávy, akorát jsme z té jízdy trochu rozmazané...












Původně jsem nechtěla jít výklus po těch 160 km, ale pak jsem si vzpomněla na Zátopka a jeho nahrávky co mám v telefonu a nešlo to jinak. Kolem značky jsem ale probíhala s respektem a sklopenou hlavou :-)

Video z minulého týdne...


Kolo - 163.3 km
Běh - 2 km




Žádné komentáře:

Okomentovat