neděle 8. února 2015

Čtvrtý týden

Pondělí, 2. 2.

Ráno do bazénu, tam jen vyzvednout ostatní z týmu a jeli jsme kousek dál k marině, kde jsme na parkovišti měli lekci zvanou: Cycling skills. Konečně jsem pochopila jak zatáčet rychle a nezabít se u toho, také jsme cvičili brzdění, moc užitečná věc. Mezi imrovizovanými kužely jsme pak zkoušeli jezdit ve dvojicích s držením se za rameno (tedy kolo ovládat jen jednou rukou), kupodivu jsme se taky nepozabíjeli navzájem. Po tréninku na kafe do mariny, tam jsem se oddělila na nákup a romantické fotky s "mojí" značkou.
Odpoledne práce, loučení se s klienty, dopsání blogu.

Kolo: 17 km.


Úterý, 3. 2.

Na dnešní den bylo v plánu plavání v otevřené vodě, já plavat ještě nemůžu (kvůli oku), tak jsem tam jela jen na kole s Fionou k pláži abych udělala nějaké fotky a taky abych si užila pláž. Před plaváním jsme ale ještě měli obvyklou zastávku na kafe a Pastel de Nata. Jak jinak :-)

Maraton tým Pavla Nováka. Foto: RK

Odpoledne jsme vyrazili na kolo směr Barranco de Velho. Hned na začátku mi nohy protestovaly, naštěstí moje tělo skvěle reaguje na kofein a po gelu s kofeinem, který jsem si dala hned na začátku se to nějak poddalo a síla se mi vrátila. V Loulé jsme se rozdělili na dvě skupiny, byla jsem ráda, že jsem v té druhé. Kopec do Barranca mi nepřišel tak hrozný jako minulý týden, užívala jsem si panoramata a zase jsme se s Colinem navzájem hecovali. Po včerejším nácviku dovedností na kole jezdím sjezdy o poznání lépe, už nemám smrt v očích před každou zatáčkou a v zatáčce nejsem jak hadrová panenka na kole, ale mám kolo pod kontrolou a cítím že jsem o dost rychlejší. Stále ale ještě nejezdím z kopce dolu jako ti moji pošuci tady :-)
Po kole vyrážím na krátký běh, tentokrát se mi daří netrefit značku a dorazím domů v pořádku.
Označkovaná půlka. Foto: Scott




Scottova fotodokumentace mého ksichtu:
(pozn. Ty značky na mém triku jsou fakt trefné :-)

Dobrá půlka. Foto: Scott.











Jinak triko je reklama na triatlon v Hrádku nad Nisou. Více info zde: http://www.triatlon-hradek.cz/










Kolo: 72.5 km
Běh: 2 km


Středa, 4.2.

Ráno vyrážím běhat, celkem 10 km klus bez Kluse ve sluchátkách. Po běhu práce a jeden skype hovor s Koloběžkou Zdéňou. To vám bylo tak super, mluvit zase ve svém jazyce! Tak strašně moc jsem si to užívala, člověk nemusí nad vším přemýšlet a jen mele a mele. A to mě čekal večer ještě jeden skype hovor, tentokrát s Maruškou, celkem kolem 3 hodin češtiny (obě dohromady), paráda :-)

Běh: 10 km


Čtvrtek 5.2.

Příjezd hostů, zase zmatky s ubytováním, stejně jako každý čtvrtek. Původně jsem chtěla mít dnes od tréninku volno, ale ráno se změnily okolnosti s jedním, pro mě nepochopitelným, odjezdem a tak jsem vyrazila s novými klienty na kolo. Tentokrát to nejsou triatlonisti, ale cyklo tým, někteří z nich fakt hodně dobří, některé holky jsou tak stejně jako já, takže jsem jela vzadu s nimi. Snad první jízda na kole, která pro mě nebyla moc jako trénink, kopce jsme jeli pomaloučku a bylo to fajn, hecovala jsem je do kopce s mým oblíbeným: "Remember, every hill is your best friend" a když to nezabíralo tak jsem se je snažila navnadit myšlenkama na večeři :-)
Večer po kole si dáváme ještě s ostatními trenéry core trénink, jen u toho přemýšlím, zda se druhý den zvednu z postele...

Kolo: 49.5 km


Pátek, 6. 2.

Ráno jsem vyrazila s ostatními do bazénu. Konečně můžu plavat! Plavala jsem společně s Shiz, lehčí trénink, zaměřený hlavně na techniku. Snažila jsem se soustředit na tu svou blbě se zalamující ruku při záběru a prý už je to lepší. Akorát prý ještě zbytečně zastavuju při každém záběru kdy protáhnu ruku dopředu, chvíli čekám (zbytečně) a až pak je samotný záběr. No pořád mám hodně co zlepšovat.
Po bazénu jsme šli na dráhu, kde si naši zbylí triatlonisté zaběhli VDOT test. To je taková paráda když můžu na dráze jen pozvbuzovat :-)
Doma rychle oběd a v půl třetí máme v plánu jít na kolo. Před tréninkem si ještě "hraju" s fazolemi na stole. Lynn si připravila tyhle fazole na obrázek pro její novou kuchařku a nechala mi to tu rozdělané, že prý jestli si tam nechci taky něco vytvořit, třeba cyklistu nebo tak něco. Hned od začátku vím, co tam budu tvořit :-)


Ironman z fazolí. Foto: RK
Jenže co k tomu? Ještě se mi to nezdálo úplné...
Tak jsem to trochu vylepšila nápisem:


Tri Training Harder. Foto: RK

















Po téhle zkoušce trpělivosti už se jen rychle balím na trénink na kole, tentokrát s našimi triatlonisty, stejný okruh jako včera. V Alte jsme se zastavili na kafe, vytahuji tam čokoládu, kterou mi poslala mamča - české belgické pralinky. Pár minut a všechno je pryč :-)
Po kole si dávám ještě přechoďáka abych se zničila úplně. Nejprve 4 kilometry rychleji, pak 4 pomalým klusem domů.
Při večeři se mi Will snaží vysvětlit pravidla rugby. Nechápu nic. Pak vyrážíme do hospody na sledování zápasu Wales vs. Anglie. Když se mě občas někdo zeptá, jestli vím o co tam jde, tak jen hážu úsměv a odpovídám: "No idea. I like ice hockey."  

Bazén: 1.8 km
Kolo: 51.9 km
Běh: 8 km


Sobota, 7. 2.

Včera jsem si nařídila budík na 8:20 a říkala jsem si (opět), že tak dlouho spát nebudu. Nakonec vstávám po více než devíti hodinách spánku. Dopoledne něco popracuji a odpoledne razíme do bazénu. Mám v plánu nějaký lehčí trénink, ale Alan vymyslí intervaly, které budu plavat se Shiz. Tak jo. I když teda tyhle intervaly chápu až tak na třetí vysvětlení. Snad poprvé plavu trénink tohohle typu a fakt mi je během toho i zle. Pořád si kontrolujeme hodiny, pořád si říkám, že si to o pár sekund odpočinku prodloužím, ale svědomí mi nedá a pokaždé vyrážím do vody přesně tak jak mám. Je to můj nejtěžší, ale zároveň nejlepší trénink. 
Po bazénu vyrážím vedle do hotelu znovu vyzkoušet místní Spa. A to je přesně to, co chtělo moje tělo před zítřkem.

Bazén: 2.1 km


Neděle, 8. 2. Monchique!

Neděle je můj nejoblíbenější den ze všech. Asi začínám být na těchhle výjezdech závislá. A protože v tomto týdnu nebylo tolik fotek, tak za dnešek jich tu budete mít hodně :-)


Přípravy. Foto: RK.



Ještě večer připravuji oblečení na druhou postel, ráno už na oblečení nemyslím, jen přihodím jídlo a pití. Fotka je už s jídlem - co je v plastovém sáčku jde do doprovodného auta, co je vlevo jde ke mně do kapes.













Snídaně Žampionů. Foto: Ta, která fotí každou hovadinu.


Snídaně - zbytek rýžového dezertu z včerejší večeře s mlékem, banánem a rozinkami. Jo a černý čaj s mlékem.












Vyrážíme v našem malém pelotonu, pouze čtyři lidi, ostatní hosté jsou z cyklo týmu a jedou si své tempo. V Silves první zastávka, na kafe a Pasteis de Natas, kupuji si dva tyhle moje oblíbené zákusky - jeden na teď a druhý balím do batohu v doprovodném autě, to bude moje motivace na časovku na Foiu. 

Svačinka. Foto: RK.





Ano, konečně fotka! Tohle jsou ty moje slavné a oblíbené Pasteis de Natas! Nevypadají možná nijak extra, ale je to opravdu nejlepší zákusek v Portugalsku.












Kozy. Foto: RK.




Po cestě ze Silves pravidelně každou neděli zastavujeme a dáváme přednost stádu koz... Až přejdou, tak stejně chvíli čekáme, protože za nimi zlehka kráčí jejich doprovodní psi a ti mají občas blbou náladu.







Pak už nás čeká jen stoupání nahoru a stále nahoru... Cestou nám s Shiz trochu hrabe, tak tady jsou další fotky (doba než si chlapi odskočí byla dlouhá...)

A co mám dělat s rukama? Foto: RK.

Trotl. Foto: Shiz.




No a pak stoupáme zase do kopce. Na vyhlídce čekáme na ten náš zbytek, přitom povzbuzujeme cyklisty na cestě vzhůru a zase fotíme... Cestou jsme vymyslely společný song, já zpívám Rolničky v češtině a Shiz zpívá Jingle Bells, je to docela sranda, ale chtělo by to ještě nějaký třetí jazyk. 

Dodržuj pitný režim! Foto: RK.
A pak zamávej. Foto: RK.

A teď už normálně jo? Foto: RK.

High five. Foto: RK.
Dostáváme se do Monchique, tam objednáváme jídlo, pak je na čase zkusit si časovku na vrchol. Minulý týden jsem měla 30:11, tak dnes chci dát pod 30. Rozjeté to mám dobře, daří se mi tempo držet docela dlouho, ale poslední dva kilometry docela trpím. Při životě mě drží představa času pod 30 a taky ten Pastel de Nata, který na mě čeká nahoře. Cesta na vrchol je zapeklitá, když se člověk vyhrabe z místa, kde jsou baráky a stromy, tak ví že vrchol je blízko a čeká ho za každým rohem. A takhle čeká několik zatáček... Trochu jako kopec na Maliník, ale horší.


Vrcholová. Foto: RK.

Nakonec se nějak doplazím na vrchol, Philip na mě křičí že to je: 29:34. Super, můžu padnout. 




Čas mám skoro o 40s lepší, průměrné tepy ale stejné jako minulý týden - 173. Zajímavější čas je ale sjezd zpět dolů do Monchique, ten jsem měla o 2 minuty rychlejší, prům. rychlost 41.5 km/h, je vidět, že mi pondělní lekce dovedností na kole pomohla a do zatáček jsem jistější. 








Shiz a Alan. Foto: RK.

Po cestě z vrcholu zpět do Monchique. Foto: RK.

Panoramata ještě jednou. Foto: RK.

Zpět v Monchique se těším na jídlo. Objednala jsem si stejné jídlo jako minulý týden, omeletu se sýrem, rýží a zeleninou. Vypadá to asi takto:



Oběd. Foto: RK.

V restauraci na mě jde má klasická zimnice, kdy na sebe můžu navléct cokoli a stejně se třesu. Už jsem ale vysledovala, že to je u mě normální po dlouhé zátěži, takže si s tím nedělám hlavu.

Akorát to jídlo mi dneska nějak nesedlo a při sjezdu pořád cítím oběd tak nějak všude. Nohy těžký a žaludek taky.




Zpět v Silves stavíme na krátkou zastávku, chci chvíli vést naší skupinu zepředu, aby si ostatní odpočinuli. Je mi ale jasné, že se musím nejprve najíst a to i když mi není zrovna jídlo k chuti. Pravidelně ze Silves mám krizi a tentokrát jsem jedna z koučů, nemůžu si dovolit mít krizi.
Je to zajímavý pocit, najednou nemyslím jen na sebe, ale na to, že musím být v pohodě abych mohla ušetřit síly ostatním. Dostávám do sebe banán i když se mi vůbec nechce nic jíst a ze Silves táhneme skupinu spolu s Shiz, na kopci si ještě dávám gel s kofeinem, což byla dobrá volba. Krize nepřichází a jede to skvěle, kontrolujeme si příjem jídla a tekutin navzájem a hecujeme se poslední kilometry domů. Asi dvacet kilometrů před domovem si dávám ještě jeden gel (tentokrát bez kofeinu) a je mi z něj opravdu špatně, tohle je fakt něco, co můj žaludek moc nepobírá... Domů dorazíme před západem slunka, takže přesně podle plánu. Pak ještě vyrážíme se Samem na krátký běh a valíme domů na sprchu a jídlo. 
Večeři jsem snědla tak rychle, že z toho žádné foto není. Pravidelně po tomhle tréninku ale chodím znovu do kuchyně na burákové máslo a při psaní tohoto reportu už jsem vypila dvě kakaa, takže jak je vidět, večeře nestačí...
A protože je skoro devět, což je čas jít do postele, tak valím spát. Mějte se fajnově a příští týden zase na blogu :-) 

Kolo: 161.7 km
Běh: 1.1 km



Žádné komentáře:

Okomentovat